Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cihelna v Jarohněvicích

1. 2. 2012

Cihelna v Jarohněvicích

Bohumil Skácel

 

     Mezi roky 1668 – 1687 zaměnilo město Kroměříž jakési louky pod Barbořinou u mlýna Stráže s biskupským kroměřížským panstvím za panskou cihelnu v Jarohněvicích. Cihelna stávala na selské půdě u boží muky mezi silnicí do Šelešovic a polní cestou ve Vrbovcích, na dnešní parcele číslo 281/2.

     Pokud cihelna byla panskou museli jarohněvští sedláci mlčet, ač jistě byli zkracováni užívání svých s cihelnou sousedících polí. Jakmile se však cihelna dostala do městských rukou, nabyli jarohněvští odvahy, neboť město Kroměříž bylo zrovna tak poddané biskupovi jako vesnice Jarohněvice. Začali se stížnostmi a tu jedna stíhala druhou téměř po celých 100 let. Jádrem všech stížností bylo, že cihláři podkopávají jarohněvským pole a tím je zmenšují. Roku 1693 počítali si úbytek polí na 4 měřice, roku 1748 byl úbytek 6 měřic a roku 1750 dosáhl 7 měřic. Město se bránilo, že má-li právo na cihelnu, musí mít také právo bráti hlínu na cihly tam, kde se vždy kopávala. Nač prý by jim byla cihelna, kdyby si do ní měli dovážet hlínu?

     Jarohněvští neměli z cihelny škodu. Vydělali si dovozem dřeva do cihelny a odvozem cihlářských výrobků do Kroměříže ještě víc než by vynesla úroda z kousku odkopané role. Ale jarohněvští usedlí chtěli – a to asi byla pravá příčina sporů – aby jedině oni měli zadán dovoz dřeva a odvoz cihel, aby si sami za to mohli určovat mzdu. Město ovšem na takové přání nemohlo přistoupit a jarohněvští usedlí za to dělali městu samé nepříjemnosti: brali z cihelny hlínu pro svou potřebu, prodávali jí do města, zaseli v cihelně rovnou plochu vyhrazenou na sušení cihel, vyháněli městské cihláře, chtěli v cihelně pálit své cihly apod.

     Hned si na vrchnostenské kanceláři stěžovalo město Kroměříž, hned zase Jarohněvice, byly vysílány nesčetné komise, ale rozepřím nebylo konce. Smlouva mezi biskupem a městem o směně cihelny za louky nebyla v zámecké kanceláři k nalezení a město stejnopis také nemělo. Jedině tato smlouva mohla rozhodnout o právu na cihelnu a okolní pozemky.

     V srpnu roku 1775 rozhodl vrchnost s konečnou platností že městu sice patří všechny stavby v cihelně, ale pozemky že patří jarohněvským usedlým. Město se radilo se zemským advokátem, má-li podat do vrchostenského rozhodnutí odvolání ke guberniu. Advokát to nedoporučoval, město se však přece odvolalo. Odvolání bylo zamítnuto a město bylo odkázáno na soud. Tak daleko však městská rada nešla, hledala nový pozemek na cihelnu, až roku 1781 získala 8 měřic polí směrem k Sobělicím a tam zařídila novou cihelnu.

     Jarohněvská cihelna pak připadla jarohněvským usedlým, 24 pololáníkům a 4 podzedníkům, k nimž v 80 letech minulého století přistoupil ještě mlynář, takže cihelna pak byla majetkem 29 podílníků. Roku 1886 měla parcelní číslo 840/1, 840/2, 840/3,  a měla výměru 1958 čtverečních sáhů tj. 7042 metrů čtverečních.

     Při scelování jarohněvských pozemků roku 1897 cihelna zanikla. Vysoké břehy byly srovnány, stavby odstraněny, ale dosud možno z vybrání půdy poznat její původní polohu.

                                                               Zdroj Muzeum Kroměříž

 

 

cihelna-jarohnevice-1872uprava.jpg
Cihelna Jarohněvice mapa z roku 1872